Mamacallas

PŘEDSTAVENÍ

Zpátkyf

DEN ZLOBY

Bože, dokonči tento svět tím, že ho pozřeš

fyzický koncert

premiéra

9. března 2007, Divadlo Mu, Budapešť, Maďarsko
15.-17. března 2007, Divadlo Alfred ve dvoře, Praha

Fred Griot texty a hlas, režijní spolupráce

Vojta Švejda hudba a kompozice hudby, režijní spolupráce

Jan Beneš-McGadie light design, režijní a scénografická spolupráce

Pierre Nadaud koncepce, tanec a choreografie, režie, scénografie

Honza Růžička překlad a hlas

Mikuláš Růžička nebo Jan Dufek zvuk

inscenace vznikla ve spolupráci Nová síť o.s. (Praha) v rámci projektu New Web goes through Visegrad, International Visegrad Fund, L1 dancelab, (Budapešť, Maďarsko), Divadlo 29 / Terra Madoda (Pardubice)

koprodukce MOTUS o.s., Praha, Nová síť o.s.

představení vzniklo za podpory:
Hlavní město Praha

Ministerstvo kultury ČR

Francouzský Institut v Praze

Technické podmínky

Prezentace

„Biblický text, význam Jobova příběhu je pro mě, tak jako v muslimském výkladu, příběhem o oproštění. Majetek, tělo, identita, Jobova bytost Jobovi patří jako jeho vlastnictví, jako věc, jako bytost, se kterou je spjatý a od které se odpoutává nebo alespoň je nucen od ní poodstoupit. Job odhalený až na dřeň. Den zloby je vlastně cestou tímto vztahem k tělu, k sobě, k vlastní identitě. Elektrická kytara vyjadřuje brutalitu událostí, které k tomuto odloučení vedou, nebo mu napomáhají. Je to proud energie, která dokáže obrátit tělo naruby, jako obracíme naruby rukavici. Hlas, který toto dobrodružství doprovází, je projevem toho jádra, které nepochopitelně spojuje tělo (hlas), identitu, ducha a smysl.“

P.N., Budapešt, listopad 2006

„Den Zloby“ jsou 4 partitury vytvořené a společně interpretované jejími autory: Vojtou Švejdou, který hraje na elektrickou kytaru, Pierrem Nadaudem v pohybu a Frédériquem Griotem, který píše a odříkává text a Janem Benešem-McGadie který svití a hraje. Na začátku projektu byla inspirace Knihou Job z Bible. Dnes pracují na kruté koridě a na evidentním zmizení jednoho neviditelného muže. Zdrojem tohoto procesu je městské dobrodružství našich těl.

Tvůrčí skupina

Fred Griot (Fr) french poet and writer. Has been writing for more than 25 years, mainly poetry and short prose, working with the “language paste”. Has been exploring writing via the Internet for many years on a work-in-progress basis. Has been recently conducting researches on soundtracks and performances as a more physical aspect of a text. Contributes to several specialized websites. And all the rest on www.fgriot.net

Vojta Švejda (CZ) absolvoval hudebně-dramatický obor na ostravské konzervatoři a Katedru nonverbálního a komediálního divadla HAMU pod pedagogickým vedením Ctibora Turby a Borise Hybnera. Byl členem Divadla mimů Alfred ve dvoře. Účinkoval v představeních Horatio Vecchi: L´ Amfiparnasso, Boris pictus, Pohyblivý kabinet, Kjógeny, Grotesky naboso, Pes závozník, dále v inscenacích Národního divadla Mistr a Markétka a Hamlet, projektu Archa 2000 či představení Pasažér. Je členem divadelní skupiny Městské divadlo Krepsko. Je autorem představení Bliss.
 

Jan Beneš-McGadie (Cz) Absolvent Konzervatoř Duncan Centre v Praze a Laban Centre v Londýně. Několik let byl tanečníkem a technikem mezinárodní taneční skupiny DEJA  DONNÉ Lenky Flory a Simone Sandroniho. Jako choreograf je autorem představení: „K bydlení nevhodné„, Dr.Schreck Klinik – Das Blutig Kabinet”.... Podílí se na vytváření světelného designu k mnoha představením tanečního divadla a vede semináře divadelního svícení.
 

Pierre Nadaud (FR) vystudoval filozofii v Lyonu a Paříži. Závěrečnou práci (DEA) věnoval studii díla francouzského filosofa Gillese Deleuze - „Únava a vyčerpání, deleuziovská etika“. Absolvoval katedry nonverbálního a komediálního divadla pražské HAMU. Pracoval s Lizzy Le Quesne (Uk), s Karine Ponties (Fr/Be) v představení Mi Non Sabir, i současné době pracuje mj. s Paco Decinou (It/Fr) v představení Salto nel vuoto.

Recenze

den zloby_Reflex_5.-4.-07_Vladimír Hulec

taneční aktuality, 26.03.07, recenze z reprízy 17.března 2007

Den zloby – Nečekaně příznivá vlna nového divadla
 

Představení bylo zvláštní demonstrací vyrovnávání se s vlastním já, s vlastní identitou a vlastní definicí světa. Mapovalo pocity skrývané uvnitř člověka, vyvolávalo a snažilo se je postihnout. Síla zvuku, emoce v hlase ostře kontrastovaly s chvílemi ticha a šepotu. Dramatické události byly zlehčovány jemným ironickým humorem, který zároveň poukazoval na absurdnost situace a absurdnost hledání pravdy o světě, o sobě, o druhých.
Všichni čtyři se inspirovali Jobovým příběhem a rozehrávali scénky postupující po linii děje. Sugestivně přetvořili atmosféru z nenápadného pole skromné show do opravdu jasného konceptu fyzického divadla. Tvůrci sledovali stopy a otisky, které si připravili při daleko odlehčenější prezentaci work in progres v prosinci 2006. Sledovali, hledali a našli. Našli přiměřený rozměr detailu, který utváří celek. Našli míru napětí až do posledního možného okamžiku situace, kde pointa je jen přirozené vyústění začátku. Našli přiměřený rozsah riskantní kontroverze.
Veškeré prostředky vypadaly promyšleně do nejmenších podrobností, například včetně přítomnosti personálně technického zajištění na jevišti. Nakonec i simultánní tlumočník měl velmi podobnou barvu hlasu jako Fred Griot a nepůsobil rušivým dojmem. Griotův projev držel spolu s elektrickou kytarou Vojty Švejdy až neskutečně velké emocionální napětí. Ve chvílích potřebných pro nádech se najednou objevil Jan Beneš McGadie jako troll, jako ironický skřítek, který ulétlou duši stáhl zpátky na zem. Pragmatismus v naturalistické podobě.
Celý ten spolek má natolik zvláštní náboj, že každý ještě zvýrazní svou individualitu. Asi proto, že to vlastně není cílem. Cílem je kompaktnost děje – myšlenky příběhu, a protože je veškerá aktivita na vlně mužské (ne samčí) energie, jsou jakékoliv jiné výboje naprosto eliminovány. Pro jednotnost a představení tohoto typu to je zvlášť dobře.
Zuzana Šmugalová, taneční aktuality

Mamacallas

modified 01.25.2008

Photo Michal Selinger

webmaster